Nefunguje, tak ho dám přijezdit. Ta klisna je dušná? Tak ji alespoň dej připustit. Přijde Vám to jako rozhovory z vaší stáje?
Vzhledem k tomu, že se nevěnuji jezdectví na sportovní úrovni, jsem brána v naší stáji spíše jako ,,Mudla,, jehož koník má neustále prázdniny, neboť chodí na lonž jen na dvacet minut, bez chambonu, takže vlastně k ničemu, a na jízdárně mne nevidí déle jak půl hodiny.
Nefunguje, tak ho dám přijezdit. Ta klisna je dušná? Tak ji alespoň dej připustit. Přijde Vám to jako rozhovory z vaší stáje?
Vzhledem k tomu, že se nevěnuji jezdectví na sportovní úrovni, jsem brána v naší stáji spíše jako ,,Mudla,, jehož koník má neustále prázdniny, neboť chodí na lonž jen na dvacet minut, bez chambonu, takže vlastně k ničemu, a na jízdárně mne nevidí déle jak půl hodiny.
Ovšem i já se cítím pobaveně, když kolem sebe poslouchám ta moudra, která vypouští jezdci ze stáje, kteří jezdí na parkurové závody po okolí. Koně jezdí zásadně vyvázané, když není po ruce chambon, spojím dvě vodítka, protáhnu koni mezi přední nohy a hle, mám tu super pomůcku, která mi udělá z jeleního krku minimálně krk statného belgického valacha. Kůň se mnou zdrhá z jízdárny, neudržím ho na louce, zastavuji o koně přede mnou, hle pošlu ho na tři měsíce na prázdniny do vedlejší stáje, kde mi ho přijezdí a budu jezdit na sezonu jako fík.
Tak si říkám, ty jo, kde je ta správná práce, o které všichni sdílíme články na facebooku, hlasíme se k fotkám, kde je jezdec s koněm v perfektní rovnováze a jeho pomůcky jsou jemné jako pěna na mém ranním latté. Ovšem realita je jiná. Přijdete odpoledne do jezdeckého klubu, na jízdárně se v závanu prachu lopotí tři kurzáci, kteří přes prach z písku nevidí jeden na druhého a uprostřed jízdárny na kuželu, sedí znuděný instruktor, který už přes deset let opakuje to samé. Prošlápni patu, klidná holeň, klidná ruka, pleskni ho, když nenaskočí. Tak si říkáte aha, žádná změna, pokračujete dál a dojdete k úvazišti, kde se kolem klisny středního věku motá veterinář, jeho ustaraná majitelka a zkoumají, kde může být chyba, proč ta klisna zase kulhá a blbě dýchá. Otázka, jak je klisna ježděná samozřejmě nepadne. Jen zaslechnu, no když se to zhorší, tak ji dam někam na pastevko a připustit, ať mám aspoň hříbě.
Večer zapnete instagram, facebook a další asociální sítě, a dozvíte se spoustu hastagů ve stylu, hardwork, perfecthorse, jumpinghorse, mylove a další, a v duchu si říkáte, co kdyby si ti dotyční místo instagramu a faceboku otevřeli alespoň na dvě odpoledne knihu o jezdectví a kromě obrázků se podívali i na text? Nebylo by na tom světě krásně? Já myslím, že minimálně těm našim koním by to prospělo. Bez rozdílu, zda si Mudla nebo jezdec, který přeskáče parkur. Třeba pak časem přestane platit arabské přísloví, že kůň zná svého jezdce lépe, než jezdec svého koně.