Je jezdecká licence či účast na závodech známkou koňovědy?
Vzhledem k tomu, že se pohybuji mezi majiteli koní, kteří celkem dlouho závodí a věnují se jezdeckému sportu na profesionální úrovni, tak jsem celkem často opravdu překvapená, co dokáží vypustit z pusy či jak se chovají ke svému zvířeti.
Je jezdecká licence či účast na závodech známkou koňovědy?
Vzhledem k tomu, že se pohybuji mezi majiteli koní, kteří celkem dlouho závodí a věnují se jezdeckému sportu na profesionální úrovni, tak jsem celkem často opravdu překvapená, co dokáží vypustit z pusy či jak se chovají ke svému zvířeti.
Nelze je všechny strkat do jednoho pytle, ale některé perličky z koňákovy pusy opravdu stojí za to. Proto mne napadá, zda by třeba nebylo dobré zavést nějaké kurzy péče pro koně, jako třeba víkendový kurz, jak vykydat svého koně, kolik sena mu nachystat či zda je nutné krokovat? Nejsmutnější je, že tato jezdecká ,,elita,, často předává své vědomosti mladším začínajícím jezdcům. Proto když profesionálce Věrce nevadí, že žáci přijdou na kolbiště a místo zahřátí koně, se začne okamžitě klusat, je jasné, že ani studenti nebudou v budoucnu činit se svými koňmi jinak. Když Lojzička, která byla o víkendu na závodech, nakopne svého koně do břicha, za povalený kyblík s jídlem, tak i děckám z oddílu, to příště přijde normální a potrestají svého poníka stejným způsobem.
Tak si říkám, jak tohle řešit? Nakopnout Lojzičku, upozornit Věrku, která jezdí po závodech o 106, že krokování je důležité? Nebo si prostě dělat to svoje a mlčky přihlížet? Opravdu nevím, zda je chyba u mne, Mudly, který se drží domácího kolbiště a lesa, či profi jezdce, který se pyšní poháry a kokardami. Každopádně Lojzičko, dej si bacha. J